Minewakan
Tak jsem tedy své vysněné skauty našla. A samozřejmě jsem k nim chtěla patřit,což se doma neobešlo bez pořádného prosení a slibu,že budu sekat dobrotu.Nakonec se mi mamču podařilo ukecat a tak jsem se stala členkou dívčího oddílu " Minewakan".
Každý pátek družinové schůzky, na kterých jsem doslova a do písmene hltala vše co nám naše vedoucí předkládaly. Dodnes si pamatuji vůni klubovny,která voněla dřevem,kůží a zašlým časem.
Fungoval tady kromě nás ještě chlapecký oddíl a dále oddíl vodáků, kteří měli v přízemí uschovány kanoe.
Mnohokrát jsme na družinovkách podnikali drobné výzkumné výpravy podél řeky. Poprvé jsem zde slyšela jméno "Ivančena" a poprvé jsem zažila skautskou výpravu.
Ta se konala jednu dubnovou sobotu,počasí sice nic moc,ale to nás neodradilo. Prvně cesta busem do Hrádku a odtud jsme šli směrem na Filipku.Cestou jsme hráli hru "dostal som ťa hombre" pricip hry - za celý den se nesmělo říct "ano" nebo "ne" každý měl deset lístečků a měl si jich do konce dne uchránit co nejvíc. Pod Filipkou jsme skončili na kouzelném malém srubu,kde jsme si v kotlíku uvařili oběd - každá družina soutěžila,kdo to zvládne dřív a hráli spoustu her,i když se na nás počasí moc nesmálo a občas poprchávalo.
Bylo pro mě smutné zjištění, když jsem pak po letních prázdninách zjistila,že oddíl zanikl