Bylo nebylo ...
Inu bylo nebylo kdysi dávno jsem kdesi ve Slezsku prostě vyskytla. Moje máma si občas dělala legraci, že mě v porodnici asi museli vyměnit, že jsem takové cikánče s toulavou krví.
No vyměnit mě rozhodně nevyměnili, ale je fakt, že jsem do vínku dostala nejen pěkně tvrdohlavou povahu, ale také toulavé botičky. Což se odmalinka projevovalo i tím, že jsem si kdekoliv bez problémů zvykla a usla jako malá doslova i pod stromem :-)
Za první toulavé krůčky asi může maminka jelikož když to šlo tak jsme prostě někam jeli. A tak mám trošinku prochozené Tatry (dodnes si pamatuji můj údiv když tam začalo v srpnu chumelit), pak také nějaký ten kopeček v okolí a žermanickou přehradu.
V dětském věku jsem asi byla dle dnešních norem dítko značně hyperaktivní a víc kluk než holka - až na ty dlouhé vlasy :-) Všude jsem lezla a všechno se muselo prozkoumat.
Za lásku k přírodě pak vděčím i nevlastnímu otci, který kdys jako zapálený myslivec mě tahal na procházky a vyprávěl o zvířátkách a lese - žel se to později zvrhlo a jeho zmohl démon alkoholu a bylo po vycházkách do přírody.
Ale fakt je, že mi zůstala v srdci zaseta první semínka lásky k matce přírodě a ta utěšeně rostla.Moje dětství žel v mnohém moc pěkné nebylo a tak jsem z domova, jak to jen šlo utíkala ven k řece, na dlouhé a objevné cesty po lesících kolem našich třech řek a později i do turistického ( v té době napůl pionýrského) oddílu.
Pak přišel listopad 1989 a mě se otevřel tajuplný svět knih pana Foglara a touha najít taky takový oddíl o jakých psal. To se mi na jaře roku 1990 povedlo a já začala chodit do skautského oddílu v Třinci.Ale o tom už budu psát jinde.
Decorate Your Own Photo